Hodně častým tématem k odbloku je citová nenaplněnost.
Člověk se ve svém životě cítí hodně sám, zneužitý, opuštěný, využívaný ostatními… a to vše jen kvůli tomu, že v dětství neměl dostatek lásky a pozornosti (rodiče své děti ve většině případů velmi milují, ale stává se, že nemají dostatek času nebo duševní stability a dítěti to nevysvětlí), a tím zaniká nebo úplně chybí citové propojení mezi rodiči a dětmi.
Tento nedostatek s dětmi roste, v dospělosti citová vazba chybí a člověk hledá způsoby, jak si to vynahradit.
Jaké jsou časté dva druhy projevů?
Nenaplněný člověk se snaží všemožně pomáhat druhým, mnohdy i na svůj vlastní úkor, stává se pokorným a úslužným, ale efekt je ten, že to lidé začnou brát jako samozřejmost a jemu se nedostane kýžené pochvaly ani pozornosti, a lásky už vůbec ne. Nastává veliké zklamání a pocit nenaplněnosti a samoty se prohlubuje o pocit křivdy a zneužití.
Upoutává na sebe pozornost fňukáním a neustálým rozebíráním svých problémů, stále dokola a dokola, nechává si od ostatních radit, ale radami se neřídí. Všude kde je, si vynucuje od ostatních účast a projevy lítosti, nebo naopak pochvaly a lichotky.
Přináší to však opačný efekt a lidé se od něj odvracejí a vyhýbají se mu. To může citově nenaplněné jedince vést až k prohloubení depresivních stavů, dokonce i k dlouhotrvajícímu tělesnému onemocnění. Tito lidé se pak cítí ztraceni a chyceni v pasti.
Jak skutečně a smysluplně pomáhat?
Na druhé straně existuje spousta jedinců, kteří se těmto nenaplněným lidem snaží pomoci a věřte, že mnohdy je to opravdu nad jejich síly!
To, co mohou pro tyto lidi udělat, je pomoci jim posilovat práci na nich samotných, na jejich vnitřním naplnění, sebelásce, sebeúctě a sebehodnotě. Ale nikdy ne natolik, aby to ovlivňovalo a oslabovalo je samotné!